Jiří Gebarovský
Přidáno 03.11.2008
Čas od času se to přihodí každému: něco se nepodaří a dojde k nehodě. Nejenom při řízení motorového vozidla, ale i při běžných činnostech doma, venku mezi lidmi či v zaměstnání. Přitom můžeme dojít k újmě na zdraví či věcech vlastních, někdy ale totéž poškodíme jinému. A to může znamenat vážné ohrožení rodinné finanční rovnováhy a splnění plánovaných záměrů.
České právo rozeznává odpovědnost subjektivní a objektivní. Zatímco v prvém případě odpovídáme za škodu pouze tehdy, když jsme něco provedli či naopak opomenuli, ve druhém odpovídáme vždy. Což někdy může být dost nepříjemné probuzení do reality.
Tahle záležitost mimochodem funguje dost zákeřně. Celá léta se nic zvláštního neděje, všechno v klidu a v pohodě, a pak jednou bác. Něco se stalo a můžu za to já! Pomineme-li morální aspekt situace, kdy jsme třeba někoho zranili, jsou ve hře nezanedbatelné finanční částky. Kromě náhrady zničených či poškozených věcí se přihlásí zdravotní pojišťovna o úhradu nákladů léčení. Jeden den na JIPce přijde na několik tisíc, a tak výsledný účet bývá v desetitisících, ba i statisících korun. Tím to však nekončí. Následuje náhrada rozdílu mezi nemocenskými dávkami a ušlým výdělkem. A ještě to nemusí být všechno. Pokud totiž zranění znemožní postiženému vykonávat nadále jeho zaměstnání, jsme povinni doplácet rozdíl mezi invalidním důchodem a jeho výdělkem až do doby, kdy by poškozený dosáhl věku pro starobní důchod. Tady už přestává jakákoli legrace, pohybujeme se totiž v řádech milionů korun.
Je nemyslitelné, že by se s podobnou záležitostí kdokoli z nás dokázal vypořádat sám. Možná až na malé výjimky. Dobrou zprávou je, že většinu těchto rizik lze poměrně levně ošetřit. Proto by pojištění odpovědnosti za škody nemělo chybět v žádném kvalitním finančním plánu.
Ponecháme-li stranou pojištění podnikatelských rizik, je třeba se zaměřit na tři hlavní oblasti:
1. Odpovědnost za škodu způsobenou provozem motorového vozidla
2. Odpovědnost za škodu v běžném občanském životě
3. Odpovědnost za škodu způsobenou zaměstnavateli
První z nich jsme ze zákona povinni sjednat vždy, pokud provozujeme auto či motorku. Častou chybou bývá, že vybíráme to nejlevnější, zatímco bychom si měli raději sjednat co nejvyšší limity plnění. I s malým autíčkem totiž můžeme způsobit řetězovou havárii. A jestli se tam přimotá mladý manažer se statisícovým platem, pak dle výše uvedeného budeme ručit v řádech desítek milionů korun. Pokud by na to naše pojištění nestačilo, jsme povinni zbytek uhradit ze svého.
Docela podobně to může dopadnout, pokud se někdo z naší rodiny nerozhlédne a vstoupí do vozovky mimo vyznačený přechod pro chodce. Tyto i mnohé jiné škody kryjeme občanským pojištěním, které je poměrně levné, avšak nezbytné.
Poslední oblast se týká těch, kteří jsou v zaměstnaneckém poměru. Způsobí-li zaměstnavateli škodu, může tento požadovat náhradu až do výše 4,5 násobku hrubé měsíční mzdy.
U všech pojištění je třeba si bedlivě prostudovat pojistné podmínky, zejména výluky z pojištění. To jsou vyjmenované případy, kdy pojišťovna za vás škodu nezaplatí, ačkoli za ni odpovídáte.
Největší výhodou pojištění odpovědnosti za škody je fakt, že po nahlášení škody se již pojišťovna o vše postará. Není tedy na vás, abyste se s poškozeným dohadovali o výši náhrady či oprávněnosti nároku.
Na závěr dva užitečné tipy:
a) Proveďte revizi svého finančního plánu se zřetelem na krytí odpovědnostních rizik co do limitů a výluk z pojištění
b) Pokud způsobíte škodu, neuznávejte předem žádné nároky poškozené strany, rozhodně ne písemně. Vaše řeč budiž: „sdělte mi své požadavky a já je předám své pojišťovně“. Jsou-li nároky oprávněné, pojišťovna zaplatí; nejsou-li, plnění odmítne. Jde o to, že odpovídáte za škodu jen do té míry, jak je stanovena příslušnými právními předpisy. A když se zavážete nahradit škodu nad tento rámec, je to vaše věc, za niž pojišťovna neručí. Zaplatili byste to tedy, ač pojištěni, z vlastní kapsy.